Rozhovor s Honzou Zbrankem

Jak uvést tenhle rozhovor? Asi tak, že jsem dělala rozhovor s mým bývalým spolužákem z FTVS. Pravda, pobyl s námi jen jeden rok a pak se rozhodl zkusit štěstí jinde, ale do paměti se mi zapsal. Je to vlastně jediný horolezec, kterého znám osobně. A i když jsme se teď setkali po 14 letech (au, to bolí 😊), tak mám pocit, jakoby ten prvák byl včera. Díky Facebooku jsem občas po očku sledovala Honzovy úspěchy jak na horolezecké dráze, tak i na té stavěčské. Jeho jméno najdete i na Wikipedii. Když z ní budu citovat, tak „Jan Zbranek je český sportovní lezec, horolezec, bývalý reprezentant v lezení na obtížnost (také vicemistr ČR) a mistr ČR v boulderingu. V současnosti se ale hlavně věnuje stavění cest.“ Stavěl na posledním MS v lezení v Japonsku a chystá se na olympiádu. Ta se sice posouvá, ale já věřím, že Honza na ní stavět bude. Víc si o něm přečtěte v rozhovoru.

Ahoj Honzo, jsem ráda, že tě zase po tak dlouhé době vidím. Ty jsi s námi studoval jen jeden rok, co bylo pak?

Já jsem odjel v roce 2006 do Austrálie, nejdřív jsem si myslel, že jenom přeruším, ale nakonec jsem tam zůstal pět a půl roku. Cestoval jsem, neměl jsem moc peněz, ale pracoval jsem tam na jedné velké stěně. Oni mě podpořili a zaplatili mi stavěčskou licenci, tak jsem si udělal kurz. To jsem měl velké štěstí.

Já si vybavuji, že jsi jako student bydlel v lezeckém centru Mammut, pamatuji si to dobře?

Je to tak, tam jsem začínal se stavěním cest.To byl počátek mojí stavěčské práce. Za to, že jsem stavěl, tak jsem tam mohl zadarmo bydlet.

Když si tě člověk vygooglí, tak jako povolání je u tebe opravdu uvedeno stavěč cest, to je hezký 😊.

Mě to vždycky zarazí, když přilétám do cizí země a chtějí po mě vyplnit nějaký formulář, kde musím uvést povolání. Dlouhou dobu jsem tam psal horolezec, ale teď už píšu stavěč cest. Nikdo se na nic neptá, třeba si myslí, že jsem nějaký dlaždič 😊.

To je zajímavé povolání, baví tě to?

Baví mě to hodně. Je to takový pestrý, můžu cestovat a poznávat hodně lidí. Vlastně dělám to, co jsem dělal odmalička, lezu po stěnách a jezdím na závody.

Někde jsem se o tobě dočetla, že jsi škodolibý stavěč cest, co je na tom pravdy?

No, to lezení je o tom, že my musíme shodit lezce z té stěny. Tedy ne, že bych byl úplně škodolibý, ale pořadí se určuje podle toho, kdo vyleze nejvýš. Takže kdybych byl na ně strašně hodnej a nechal je všechny vylézt nahoru, tak se ten závod vlastně nepovede, protože nebudeme mít vítěze. Já se snažím ty kroky vymýšlet tak, aby to pro ně nebylo těžký, ale aby různě spadli a podle toho se určí, kdo vyhrál. To je lezení na obtížnost.

Jakého úspěchu si vážíš nejvíc?

Já si hodně vážím jednoho výstupu, který jsme udělali před lety s kamarádem v Dolomitech, je to cesta Bellavista. Je to asi 400 m dlouhá cesta přes takový obrovský strop, kde vede 60 m dlouhá délka 8C. Je to po skobách, takže člověk se trochu bojí, protože to není úplně super bezpečný. Tak to jsme nacvičovali a podařilo se nám to vylézt a dostali jsme za to ocenění Výstup roku. Toho si vážím, to bylo hezký. Bylo to asi před třema rokama.

Co je tvoje další meta?

No, bude olympiáda (to jsme ještě nevěděli, že bude odložená, pozn. autorky), takže tam bych se rád podílel jako stavěč. Do té doby je tomu všechno podřízené. Jinak já hodně rád lezu větší hory, kopce s vyšší nadmořskou výškou, ale kvůli stavění to teď odsouvám. Kvůli olympiádě, aby mi třeba neomrzly prsty, to by bylo nepříjemné.

Jak se zdokonaluješ jako stavěč?

Tak člověk musí taky trénovat. Není to taková profese, kde bych jen přišel do práce, ale i ve volném čase se na to snažím připravit. Chodím třeba hodně běhat. Ono se to nezdá, ale pracujeme třeba 18 hodin denně a ty dny jsou dlouhý. Teď jsme byli v Japonsku a pracovali jsme takhle 16 dní a ta fyzička je potřeba. Takže se snažíme připravit fyzicky a potom jezdím hodně po skalách a snažím se čerpat nápady. To, co se lidem a mě líbí, abych ty kroky potom měl z čeho brát. Příroda je taková knihovna pohybu. Já se snažím přijít na to, jak to funguje, zapamatovat si to, udržet to v hlavě. Když to potom potřebuju, tak to našroubuju na tu stěnu.

Kreslíš si plány?

Děláme plány, ale je to spíš designová věc. Čím větší závod, tím více to je podřízený tomu, jak to bude vypadat v televizi. Takže ladíme dohromady barvy, občas tam je nějaký choreograf, který nám říká co jak máme dát k sobě, kde naplánovat nějaký dynamický pohyb, protože tam je kamera, tak aby to snímala. Takže spíš takovýmhle způsobem si kreslíme ty cesty a co se týče jednotlivých pohybů, tak ty nechávají většinou na mě.

Jak vypadá tvůj tým?

Když se jedná o závody úplně té nejvyšší kategorie, třeba jako mistrovství světa, tak tam Mezinárodní federace sportovního lezení, pro kterou pracuju, vždycky pošle tři stavěče. Snaží se posílat každého z jiné země. To znamená, že já můžu pracovat třeba s Japoncem, Američanem nebo Francouzem. Celkem je 30 lidí na světě, kteří mají licenci stavěče a z toho 15 staví bouldering a 15 staví lano, takže s těmi 14, kteří staví lano, jsem stavěl už hodněkrát. Už se známe a víme, kdo je v čem dobrý. Já jsem jediný Čech s touto licencí.

Jaká to pro tebe byla zkušenost, účastnit se jako stavěč mistrovství světa v Japonsku? (11. – 21. srpna 2019, Hachioji, pozn. autorky)

Pro mě to bylo zajímavý. Já jsem stavěl poslední tři mistrovství světa a dvakrát jako hlavní stavěč, v Paříži a Insbrucku. Je to hodně stresu a zodpovědnosti. Teď naposled jsem stavěl jako druhý stavěč, takže to bylo skvělý. Mohl jsem se soustředit víc na ten pohyb a na tu práci samotnou, což mě střašně baví. Zkusil jsem podat svůj nejlepší výkon a neběhal jsem tolik kolem papírů, takže jsem si to moc užil.

Teď trochu z jiného soudku. Ty máš dvě děti, vedeš je taky k lezení?

No, nic jinýho jim nezbyde 😊. Snažím se jim ukázat, jak moc mě to baví. To je zatím můj cíl. Adámkovi jsou tři roky a Filípkovi necelý rok. Takže o lezení se ještě mluvit nedá. Snažím se jim ukázat sport, který si táta vybral, jestli půjdou v mých stopách bude záležet na nich.

Kdybyste si chtěli vylézt nějakou cestu, kterou Honza postavil, tak máte šanci v lezeckém centru SmíchOFF http://www.lezeckecentrum.cz/. Doporučuji někdy navštívit, mě to tam moc bavilo.

A děkuji za rozhovor.

KONEC

Napsat komentář