Mindfulness

Pokud nejste úplně odstřihnutí od světa médií a sociálních sítí, určitě jste pojem Mindfulness zaregistrovali. Jak už to tak bývá, jakmile přijde něco nového, začne to být cool a zajímá se o to stále více lidí. Podobně tomu bylo i se zájmem o zdravé stravování a různé formy diet. Já osobně jsem ráda, že se o tom všude píše, jak je důležité sportovat a jíst zdravě, na druhou stranu se člověk těžko v tom množství informací zabývající se zdravým životním stylem orientuje. Podobně je tomu s Mindfulness, i já osobně jsem byla trochu ztracená v tom, co si pod tímto pojmem mám představit a jak to zařadit do svého běžného života.

Na Michala jsem narazila skrze Podcast Brain We Are a velmi mě zaujalo propojení Mindfulness a jídla. Netrvalo dlouho a sešli jsme se v Dejvické kavárně na snídani a povídali si přes dvě hodiny. Nadchlo mě to, sama vím, že bych se o sebe měla více starat i v této oblasti, mé neustále pokusy o meditování jsou vždycky posunuté na druhou kolej a není to dobře. Michal je pozitivně naladěný neustále se usmívající inspirativní průvodce Mindfulness a jsem ráda, že si našel čas na rozhovor pro nás blog. Více informací o Michalových aktivitách a kurzech najdete na Be Mindful.

Michale, kdy jsi se poprvé setkal s výrazem Mindfulness a jaká byla tvá první osobní zkušenost?

Úplně poprvé jsem slyšel o mindfulness asi před čtyřmi roky. Přečetl jsem si o tom knihu a následně sám absolvoval 8týdenní MBSR (mindfulness-based stress reduction) kurz. Tam jsem teprve začal doopravdy poznávat, co to mindfulness je. Během osmi týdnů jsem poctivě cvičil, potýkal se s častým usínáním, netrpělivostí, ale také jsem začal vidět první výsledky – začal jsem, například, méně spěchat (protože jsem začal vnímat, jak mi to nedělá fyzicky dobře), byl jsem pořádnější, klidnější – čehož si začali všímat i moji kamarádi. Tak to byl můj první kontakt s mindfulness.

Jak vnímáš dnešní českou populaci a jejich uvědomění si důležitosti péči o své tělo, duši a mysl?

Osobně si myslí, že v Čechách je docela rozšířené povědomí, že je důležité pečovat o své tělo – zdravá strava, pohyb, běhání atd. Zároveň velmi často lidé vnímají své tělo, jako jakýsi stroj, o který je potřeba se starat, aniž by mu ale doopravdy rozuměli. Tedy, myslím si, že mnoho lidí vnímá potřebu starat se o své tělo, často s ním ale není v opravdovém kontaktu, spíše následuje různé „osvědčené“ rady.

Jsem ale optimista a myslím si, že každé zaměření se na sebe skrze jídlo, pohyb je skvělým prvním krokem se dostat více k sobě a začít pečovat nejen o své tělo, ale také o svoji duši a mysl, což jsou aspekty, o kterých, dle mého názoru, mají lidé tendenci méně pečovat. Trochu je to i tabu: „přeci nebudu chodit k psychologovi, alternativnímu lékaři, meditovat (atd.)“ – bojíme se posměchu a toho, že budeme „divní“.

Toto se ale postupně mění a lidé začínají více a více chápat, že pokud mají být ve svém životě spokojení, pokud nemají podléhat stresu, úzkosti, vyhoření, musí pečovat nejen o své tělo, ale také o svoji duši a mysl. Moc pěkně to vyjádřil Jan Mühlfeit, který v jednom podcastu popisoval, že v době, kdy pracoval pro Microsoft hodně pracoval a tento výkon balancoval tím, že hodně sportoval (staral se o své tělo) a myslel si, že to stačí. Po čase se zhroutil, což bylo právě i proto, že zapomněl pečovat o svoji duši a mysl.

Poděl se s námi o tvou zkušenost s meditací, kdy jsi začal meditovat a co tě k tomu přivedlo?

Už jsem to částečně popsal v první otázce. Meditovat jsem se pokoušel už dříve, vždy jsem si něco přečetl a pak to zkoušel doma, ale nikdy jsem u toho nevydržel. Teprve až onen 8týdenní kurz mi dal pevné základy a také to celé postavil více na zem – přestal jsem v meditaci vidět něco nadpozemského, něco, co dokáže jen pár vyvolených a co stojí nadlidské úsilí. Místo toho jsem meditaci začal vnímat, jako cvičení, které dokáže každý. Začal jsem chápat, že meditace stojí na jednoduchých základech, a že meditace nám může v našem životě hodně pomoci.

V rámci svých kurzů nabízíš i kurz Mindful eating, mohl bys trochu rozvést pro koho je tento kurz určený a komu může pomoci?

Když jsem studoval v USA na UMASS Medical School, abych mohl 8týdenní kurzy sám učit, seznámil jsem se zde ještě s jedním programem – Eat Right Now, který využívá mindfulness pro práci se závislostmi na jídle. Tento program jsem zde následně také vystudoval.

Přístup pomáhá budovat větší všímavost, citlivost ke svému tělu (díky tomu lépe poznáme, například, kdy máme doopravdy hlad a kdy je to „jen“ chuť; více víme, co našemu tělu chutná a po čem je spíše podrážděné atd.). Vedle toho tato metoda buduje větší všímavost k zažitým myšlenkovým vzorcům a našim emocím, tak abychom se v nich lépe vyznali a dokázali jimi nebýt vláčeni. 

Lidé se tak učí do hloubky poznat a následně změnit svoje závislostní vzorce, v tomto případě na jídle; učí se poznat, co jsou jejich spouštěče, které spouští závislostní reakce. Následně poznávají, z čeho všeho je daný závislostní vzorec složen (proč to dělají, a co negativního jim chování doopravdy přináší) a dostávají nástroje, jak tyto vzorce změnit a již nenásledovat.

Samotný pětitýdenní kurz Mindful eating tedy funguje tak, že lidé cvičí mindfulness cvičení, dostávají průběžně informace o tom, jak závislostní vzorce v naší hlavě vznikají, proč je těžké se jich zbavit a co nám v tomto směru může pomoci. Vedle toho si v rámci kurzu každý analyzuje svoje závislostní vzorce s cílem je poznat a změnit. Účastníci kurzu tak postupně mění vztah k sobě, ke svému tělu, myšlenkám, emocím a také k jídlu. A vedle toho mění své závislostní vzorce na jídle.

Jak to máš ty se stravováním, držíš se určitého výživového směru, nebo jíš dle chuti a nálady?

Zkoušel jsem různé směry, ale nakonec jsem zjistil, že jakmile začnu nějaký styl stravování dodržovat, tak mě začne omezovat a začnu mít chuť právě na to, co bych jíst neměl. Z toho důvodu jsem upustil od všech směrů a snažím se spíše učit vnímat, co v danou chvíli moje tělo chce a nechce jíst. Jediné, o co se opravdu snažím, je si kupovat kvalitní potraviny, nejíst moc cukrů a jíst co nejméně umělých předpřipravených věcí.

Snažím se také jíst jídlo všímavě – tedy, všímat si jaké chutě při jezení vnímám a jak na to, co jím, moje tělo reaguje. To s sebou přináší zajímavé zážitky, třeba že někdy jídlo chutná úplně jinak, než jsem si do té doby myslel – často totiž máme zafixované, co by nám mělo a nemělo chutnat, a právě tento všímavý přístup na to přináší nový pohled.

Přirozeně to neznamená, že to vždy odhadnu a občas sním něco, po čem mi je pak blběJ. Ale to mi k tomu patří. Když se tak stane, tak si to nevyčítám, spíše to beru jako zkušenost. Celé mi to pak přináší pocit, že to mám více ve svých rukách; že pokud chci jíst dobře, musím vnímat sám sebe.

Velmi mě zaujala tvá iniciativa zavést meditace na střední školy, jaká byla reakce dětí a učitelů, když jsi s takovým nápadem přišel?

Dělal jsem kurz pro mladší děti kolem 10 let. Ty to braly jako skvělou hru, bavilo je dělat „test kungu-fu pandy“ – tak jsem pro ně mindfulness nazvalJ. Mnoho z toho, co jsme dělali, jim přirozeně šlo. Jedna z věcí, kterou mindfulness trénuje, je zvídavost a otevřenost, a to těmto dětem rozhodně nechybělo.

Poté jsem dělal podobný kurz i pro studenty kolem 16 let a překvapilo mě, jak rozdílně na mindfulness reagovali. Reálně měli již problém se soustředit, usínali, stejně, jako se to dělo ze začátku mně. Tedy, mindfulness je zajímal právě proto, že by se chtěli naučit více soustředit, umět se zbavit stresu atd. Takže dle této zkušenosti lze říci, že v deseti letech je nejvyšší čas začít, abyste předešli tomu, co se pak s vámi během pár let staneJ.

A co se týká učitelů. Zde byly velké rozdíly v tom, jak reagovali. Pro některé učitele to byla věc „na víc“, kterou mohou zkusit na svých žácích. Tento přístup se mi nelíbil, protože učitel by měl vždy začít u sebe – ne nadarmo se říká klidný učitel, klidný žák.

No a jiní učitelé, pro které jsem nedávno vedl workshop, byli zcela nadšení, vnímali důležitost toho si mindfulness osvojit. Uvažovali o tom, že by se studenty meditovali každou vyučovací hodinu cca 1 minutu a pak jim dali extra čas před každou písemkou, aby se uklidnili a převedli co nejlepší výkon. To mi přišlo skvělé a moc jim v tom držím palce.

Popiš nám běžný den Mindfulness guru Michala Dvořáka, máš nějaké rituály, které děláš každý den?

Guru?:-)

Kde začít? Začnu večerem – je dobré si uvědomit že, jak den končíme, tak jej také budeme začínat. Tedy, pokud končíme den tím, že jsme na mobilu, budeme chtít i tak den začínat. Takže já se snažím cca hodinu před usnutím si mobil zcela vypnout (pro buzení používám klasický budík) a končit den v klidu – třeba čtením knihy či kratší meditací. Před usnutím často dělám ještě kratší cvičení vděčnosti – projdu si v hlavě den a připomenu si momenty, které se ten den staly a za které jsem rád, vděčný.

Ráno, po probuzení si dám někdy studenou sprchou a pak zahájím den meditací. Osobně mi nejvíce vyhovuje meditovat ráno. Snažím se den začínat bez mobilu tak abych hned mozek nenastartoval přemýšlením nad krátkými úkoly či nad „problémy lidstva“:-), ale spíše jej zaměřil na nějaké větší úkoly, kterými den začínám.

Během dne pak už moc rituálů nemám, snad jen občas se během dne zastavím na minutu a všimnu si svého těla, dechu a na chvíli se zastavím, zklidním se.

Kromě toho se snažím několikrát týdně fyzicky cvičit, spát minimálně 7 hodin, číst si a netrávit moc času s mobilem.

V porovnání se zahraničím, jsme v mindfulness teprve v plenkách, která země by pro nás měla být v tomto směru inspirací?

Mindfulness jsem studoval v USA, které je pro mě vzorem v tom, že je zde mindfulness mnohem více integrované – na univerzitách jsou pravidelné lekce mindfulness, v různých fitness centrech narazíte na mindfulness večery a také na školách je tento přístup více rozšířený. Na druhou stranu i tady jsem přirozeně potkával mnoho lidí, pro které to byl zcela nový pojem.

Pokud bychom se podívali do Evropy, mindfulness je moc pěkně rozvinutý, například, v Anglii, Holandsku, kde 8týdenním kurzem prošli dokonce i tamní politici. V Anglii a tuším, že i v Německu, jsou kurzy mindfulness propláceny pojišťovnou.

Na druhou stranu nemá smysl si stěžovat, mindfulness se moc pěkně rozvíjí i u nás v Čechách. Například studenti lékařské fakulty v Brně a teď i v Praze se mohou bezplatně přihlásit na online kurz mindfulness. Na VŠE v Praze zas funguje semestrální kurz a je velmi oblíbený. 

Jaké máš plán do budoucna v rámci svých kurzů a školení, můžeš nám něco prozradit?

Dál budu vést 8týdenní mindfulness kurzy pro veřejnost v Praze a Brně. Nově budu na jaře vést 8týdenní kurz speciálně pro lidi, kteří trpí úzkostmi. Rýsují se také kurzy pro studenty medicíny, lékaře a právníky. Vedle toho budu vést workshopy i dlouhodobější kurzy pro zaměstnance různých firem.

Navíc uvažuji, že bych se kromě kurzu Mindful eating ještě více zaměřil na téma závislostí – nejen na jídle, ale také na mobilním telefonu, sociálních sítích či práci.

A kromě toho budu dál na sociálních sítích sdílet svůj pohled, zkušenosti a zážitky s mindfulness a také budu dále točit videa na různá témata s tím spojená.

Co bys vzkázal Holkám ve Formě v rámci Mindfulness a jak s tím začít?

Přijde mi dobré si na sebe nevytvořit další tlak – mít další věc, kterou byste „měly“ také dělat. Spíše, pokud vás mindfulness oslovilo, jej můžete jen vyzkoušet, otestovat, zda vám sedí. Prvním krokem může být třeba 5-10minutová meditace. Na mých stránkách nabízím 3denní ochutnávku zdarma – dostanete nahrávku a po tři dny vám budou chodit informace o tom, co to mindfulness je a jak cvičení správně cvičit. Přijde mi zároveň dobré u toho vydržet alespoň týden, abyste dokázali více vnímat, co vám cvičení přináší.

Vedle toho mě napadají drobné tipy, které můžete vyzkoušet: sníst jedno (nebo část) jídla všímavě; jít běhat bez sluchátek a místo toho si více všímat toho, co vidíte kolem sebe anebo přenést více pozornosti ke svému dechu; párkrát se během dne zastavit a věnovat pozornost třem nádechům a výdechům a uvolnit při tom stažené části těla…

No a pokud by vás to zajímalo ještě více, můžete se podívat na kurzy, které pořádám prezenčně či online. Kurzy nabízejí podporu, vedení a dostatek potřebných informací.

Každopádně vám přeju ať se vám daří a mindfulness vám do života přinese mnoho dobrého.

Napsat komentář