pod kůží

Když sportuji, tak jsem na 100% sama sebou. Jsem to jenom já, i když třeba obklopená davem lidí. Nikdo mi nepomůže, nikdo to za mě neodmaká, jsem na to sama. Svádím vnitřní boj sama se sebou. Mám šanci poznat, jaká doopravdy jsem, kde jsou moje slabá místa a co mě žene dopředu. Umím se překvapit. Někdy to znamená sáhnout si na dno, vystoupit z komfortní zóny, potit krev a slzy, jen tohle nás posouvá dál. Nejsou to klišé, ve sportu ne. Vyčerpání a zoufalost střídá pocit štěstí a naplnění. Je to někdy jako na houpačce.

Upřímně nesnáším přetvářku, ale asi nikdo se v životě nevyhne občasnému nasazování masek a hraní rolí. Ve sportu pro to ale není místo. Žádné masky, žádné role. Tady se totiž ukáže pravá tvář a charakter. Sport pomáhá člověku zjistit, kdo je a kým chce být. Je to komunita, do které může patřit.

Sport znamená prostor pro seberealizaci.  Určit si osobní cíle a výzvy. Nezáleží na jaké úrovní. Každá jsme originál a máme laťku jinak vysoko. Máme šanci srovnat si priority, dát svému životu řád. Je to trénink vůle. Když si zkrátíš trasu, to ty uběhneš míň, když si dáš víc kliků, to ty budeš silnější.

Říká se, že si při sportu vyčistíš hlavu. A je to pravda, některé věci chtějí prostě vyběhat, vyboxovat, získat nadhled. Sport nás zbavuje špatné energie.

Sportuj, když chceš od života víc, když chceš získat větší sebevědomí. Odhodlání a první krok je to nejtěžší. Sportuj, když chceš být na sebe hrdá a vážit si sama sebe. Dokopat se, zvednout zadek, udělat něco, co ostatní třeba nedokážou. Třeba uběhnout pět kilometrů, i když je zima. Nebo jen uběhnout pět kilometrů. Ten pocit je k nezaplacení.

Překonávání fyzické námahy pomáhá bojovat i s tou psychickou. Říká se, že sportovkyně mají větší výdrž a silnější vůli zdolávat překážky i v běžném životě. Pravidelný trénink je to, co nás učí to nevzdat, když nám není hej. Umíme si vychutnat výhru, naučíme se vyrovnat s prohrou a přetavit jí do ještě větší motivace. Sport bourá hranice a předsudky. Když si myslíš, že něco nedokážeš, opak je většinou pravdou.

Naše něžné a křehké pohlaví v sobě skrývá obrovskou sílu a tvrdost. Umíme se (s lecčím) poprat. Všechny možná máme svoji oblíbenou ikonu, ale měly bychom být hlavně fanynkami sama sebe.

Někdo může říct, že ho sport nenaplňuje, což chápu. Ale neznám příliš dalších aktivit, kde by byla tak těsně napojená fyzická stránka člověka na tu psychickou.

Za poslední desítky let jsme my ženy ve sportu ušly (nebo spíš uběhly) dlouhou cestu. Ještě na začátku 80. let bylo 1500 m nejdelší vzdálenost, kterou mohly atletky běžet na Olympijských hrách. Převládal totiž názor, že ženy nejsou dostatečně fyzicky vyspělé na to, aby zvládly delší trať. Až v roce 1981 přibylo 3000 m a v roce 1984 se v Los Angeles běžel dokonce první ženský maraton. Myslím, že dnes je konečně doba, kdy už nemusíme nikomu nic dokazovat, jedině samy sobě. Nechte tu sílu, kterou máte v sobě, proniknout na povrch, a třeba vám to změní život.

Napsat komentář