#HVFcervna

Co si budeme povídat, Kačka nás prostě dostala tím, jak jí to ve sportovním sluší, umí hezky zapózovat (což nám pořád nějak nejde :-)) a její skoro až reklamní fotky nás leckdy zavedly na zajímavá místa. A ještě ke všemu má ráda Nike jako my 🙂 Takže to pro nás byla jasná Holka ve formě měsíce června. Je to zapálená běžkyně, proto nás překvapilo, že s přípravou na závod začala teprve nedávno. Přečtěte si její příběh a nechte se motivovat! A rozjeďte další červencové kolo!


Když jsem v 18ti letech ukončila svojí aktivní tenisovou „kariéru“ (přechod na činnost trenérskou), nedokázala jsem mít tolik volného času a žít bez sportu bylo pro mě (a stále je) nepředstavitelné. Tou nejsnadnější volbou tedy bylo nazout tenisky a jít běhat do pro mě tak nenáviděných Riegrových sadů, kde jsem umírala při kondičních přípravách. Koupila jsem si své první pořádné Nike boty na běhání (začátek mé swoosh obssesion 😀 ), stáhla si NRC aplikaci a šla. A co se nestalo, bavilo mě to – přímo jsem si to zamilovala! Neřešila jsem jestli běžím rychle či pomalu, jestli někdo běží rychleji, neřešila jsem ani jak běžím. Z běhu se stal náhle relax a zdroj endorfinu, které všichny po sportu tak milujeme.

Po nějaké době ale začla chybět motivace a i pravidelnost. Každý kdo dělal něco závodně, potřebuje výsledky, cíle či vidět progres ve svém výkonu. Chyběla mi i ta trenérská buzerace, která dokáže dostat člověka tam, kam by se sám nedostal, na dno či až na vrchol svého výkonu. Začala jsem tedy chodit na NRC tréninky v Praze, kde jsem poprvé poznala energické duo Báru s Lenkou! 🙂 Od té doby jsem je pravidelně navštěvovala a poznala tam neskutečnou spoustu nových lidí se stejnými zájmy! Jako například Radku Vandasovou a její Amazons Gym, které doporučuji pro včechny holky ve formě na světě! 

Najednou s narůstající fyzickou výkonnosti jsem začala při behu sledovat časy a motivovala sama sebe, jako například – dej tu desítku pod 55 min dneska a podobně. Sledovala jsem spoustu instagramových účtů lidí, co běhají, ale ve finále mě namotivovala jedna blondýnka – Jana Nosková. Díky jejím pozitivním příspěvkům a hlavně neskutečnému nasazení (stojí za to si přečíst její příběh) a super výsledkům jsem se rozhodla, že začnu „opravdu“ běhat.

A tak se to stalo … 1.5. tohoto roku jsem se začla připravovat na Budapeštský půlmaraton pod vedením trenéra Roberta Honzíka a od té doby mám naběháno něco kolem 580 km a cítím se … jak nikdy! 🙂 To, že hubnu, je jen třešníčka na dortu 😀 Cíl je jiný, je to čas zaběhnutí závodu … ale to si nechám zatím pro sebe 😀 Na celý 4 měsíční cyklus budu psát i bakalářskou práci, která by mohla být ve finále dobrým návodem pro amatérské běžce a jejich přípravu na velké závody 🙂

Holky – buďte ve fomě! Mně sport dodává energii, pocit štěstí, pomáhá, když je nejhůř, zlepšuje náladu,  když je nejlíp, každému něco dá <3 

Napsat komentář